1.díl| Nejlepší léta

21. března 2017 v 17:18 | Jo |  Zakopaný pes




Tohle bude nejhorší den mého života.

Milý deníčku, včera….včera se mi bratr dostal na facebook a v dobré víře napsal Honzovi. Jenomže by to nebyl on, aby to nepokazil - místo, aby mu poslal hlášku z mého oblíbeného seriálu, printscrínoval obrazovku. Obrazovku nejen s konverzací s Honzou, ale i s jednou naší společnou kámoškou, které zrovna psal: " Ach jo, asi ji odmítne a pak bude potřebovat tvou náruč :'( ".
Kurva, kurva, kurva, deníčku, chápeš to?! On je prostě takovej DEBIL. Nesmírnej!
A Honza na to samozřejmě reagoval tak, jak jsem si představovala ve svých nejhorších snech; odepsal: "Jo, asi ji bude muset odmítnout, ale body za snahu a vtip :DD".

Snažím se na to koukat z té lepší stránky. Za prvé to znamená, že Honza je debil, jelikož neumí ani slušně a vtipně(!) odepsat na...print screen. (Pane Bože, stejně je můj bratr takovej kokot, tak moc mi to pokazil - třeba by bylo s Honzou všechno skvělý, kdyby se do toho nemíchal! Ne, co si nalháváš, Emo, stejně bys nikdy nebyla schopná pozvat ho na rande.)
Za druhé: ten screen jsem mu ani neposlala já, což znamená, že za to nemůžu! Ale jak to vysvětlit Honzovi? "Sorry, můj bratr je ten největší blbec a viděl, jak moc jsem zoufalá a tak tě chtěl sbalit mým jménem"? To asi těžko. Stejně mi to neuvěří...takový věci se přece dějou ve filmech a ne v životě! Bože, prosííím, jsi tu? Pomož mi! Zítra nejdu do školy.

Kecala jsem, respektive moje mamka mi neuvěřila bolest v krku a stejně mě tam poslala. Vážně, mami?! Jsem ve čtvrťáku, kurňa, ostatní na to serou daleko víc než já! Ach jo, proč jsem na tom vždycky nejhůř?


To už jsme se blížili ke škole. Cestou jsem potkávala mé kamarády a spolužáky, a jakmile jsem došla do školy, cítila jsem se ochráněna "mými" lidmi. Nikdo mi nemůže ublížit! Všichni mě mají přece rádi. Oni mě nedají, i kdyby si na mě dovoloval nějakej Honza. Jsem nedotknutelná!

Na konci hlavní chodby seděla u okna moje milá kamarádka Alice. O ní se určitě ještě budu zmiňovat, jelikož je takové lepidlo naší party. Spolu s ní jsem šla...kolem...HONZY!!! Och, bože.


A pak...mě POZDRAVIL! Chápete to? Jenomže...to znělo tak nějak posměšně. Néééééé! Proč to řekl tak posměšně? Ježiši, už to beztak ví všichni jeho kámoši - ne, Emo, proč by to říkal někomu dalšímu, nikoho to nezajímá. Ale co když jo? Teď musíš držet hlavu vzpříma. No a co, že jsem ho vlastně nepozdravila a neodpověděla na pozdrav? Je to debílek. Nebudu to řešit a budu se raději soustředit na...svou kamarádku Natálii. Má dobrá kamarádka Natálie….si našla kluka. Dřív než já. A jo, nebudu lhát, sere mě to.


Já vím, nemám závidět mým kamarádkám, ale občas si nemůžu pomoct a jen tiše zírám, jak se všem daří, na rozdíl ode mě. A jo, nedaří se mi - tohle pololetí (ve čtvrťáku!) jsem málem propadla, protože chemie, taky jsem ztratila jednu z mých nejlepších kámošek, protože si našla kluka a už neměla potřebu se stýkat s někým jiným a taky momentálně zažívám celkově jedno ze svých nejhorších období. Ale to teď nechci řešit. Vraťme se k Natce.


S Natkou jsme vždycky mezi sebou mluvily jazykem, který se pohyboval mezi dvorností a ironií. Měly jsme se rády a proto jsme se mohly neustále urážet a podkopávat si nohy. Doslova. Náš rituál taky spočíval v tom, že když jsme se potkaly poprvé za týden, nebo nějakou dobu, dělaly jsme, že nás někdo fotí a nahodily nějaké (pitomé) pózy. Och, kamarádství.


Nejlepší léta. Prožívám teď nejlepší léta? Cosi mi napovídá, že ano. Mám se vlastně dobře, nezatěžují mě finanční povinnosti (pokud se nepočítá moje závislost na jídle a to v tom největším množství), mám střechu nad hlavou, mám kamarádky, které při mně stojí, mám i kamarády, mám všeobecný přehled, pořád jsem nepropadla….budu dělat maturitu. A jo vlastně, tohle mi možná trochu kazí nadhled. Jelikož už je duben a ani ne za měsíc budu sedět před komisí. Ani jednou jsem se nekoukla na češtinu, na biolu, zsv a francouzštinu seru úplně. Protože…proč ne? Tohle jsou léta mého života. Musím si je přece užít!




JE TO TADY! :D Doufám, že vás první díl nějak navnadil a naopak neodradil. Musím teda poznamenat, že fotit v TS4 je fuška a ještě jsem si neodvykla na nastavení a vůbec všechno ze trojky. Taky vás tak neksutečně štve to pózování simíků? Já s nima chci hýbat, ach jo :D :/.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 25. března 2017 v 22:21 | Reagovat

Juu, vypadá to fajn! Sem zvědavá jak se to dál vyvine! :)

2 Paris Paris | Web | 26. března 2017 v 12:31 | Reagovat

Celkom zaujímave, na poslednej fotke vyzerá síminka veľmi vtipne :D

3 Karka15 Karka15 | Web | 27. března 2017 v 20:29 | Reagovat

Vypadá to dobře, rozhodně neodradilo, fakt pěkně napsané. Ema je taky pěkná samozřejmě. Těším se na pokračování. Na to focení simíků si rychle zvykneš, neboj. :D

4 Simka Simka | Web | 29. března 2017 v 14:21 | Reagovat

Jé, taky se jmenuju Natka :D První díl mě zaujal a teším se na další :-)

5 shianae-sims3 shianae-sims3 | Web | 2. dubna 2017 v 10:25 | Reagovat

Jako dost se mi to líbí. :-) Těším se na další díl. :-)

6 Jo Jo | Web | 3. dubna 2017 v 17:18 | Reagovat

Děkuji vám všem, jsem ráda, že se líbí ☺!

7 Janice Simmer234 Janice Simmer234 | 14. července 2017 v 21:16 | Reagovat

super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama